Upřímný pohled na život

Upřímný, jo? Zaleží na tom, jestli budu upřímná, když teď už jsou všichni takoví jen stěží? Inu, zdravím Vás. Dost pesimistický začátek blogu, že ano? Neobvyklé. Zajisté. Ale není to všechno jen o tom špatném. Jenom když prší, tak leje.

Na několik měsíců jsem se odmlčela a věřte mi, že jsem pro to měla své důvody. Moje kroky totiž vedly do pekla a zpět a teď jsem zpět pro kousek svého nebe. Útočiště? Na tom nesejde. Nebudu se rozepisovat o tom co se stalo, je to něco o čem nechci mluvit a taková energie u mě na stránkách nemá prostor. Ale vše se děje z nějakého důvodu. I to špatné. A přineslo s sebou i pár dobrých věcí. Nějak se mi podařilo srovnat se se svým otcem (alespoň do určité míry), potkala jsem ve svém každodenním životě ty, o kterých by se mi nikdy nesnilo. Život je nahouby, ale občas má i světlé chvíle.

Na několik měsíců jsem ztratila schopnost tvořit a teď se do toho snažím nějak dostat zpátky. Pracuju tvrdě, ale opatrně. Ale e-shop je na cestě, nebojte. Jenom menší zdržení. Snad se mi do pár měsíců podaří rozjet.

Lidé kolem mě…nebo dále ode mě nebyli zrovna ráj na Zemi. Přišla jsem o hodně lidí, kterých jsem si vážila. Asi to byla jenom zátěž. Nechci znít jako sobec, ale myslím že nakonec stejně budu. Zklamaní otevře oči, ale je velmi jedovaté, co se týká myšlenek. Myslím, že už můžu říct, že nemám žádné přátele. Ani vrstevníky. A je mi tak lépe. Mám mámu, kočku – mám v nich svoji záchrannou síť. Nechala jsem ostatní jít – především když chtějí člověka jen využít a zakopat. Což mi připomíná že burgundská červeň je teď hrozně z módy. Iykyk. A já vím, že víš. Hlavně ať je všechno neurčité a nic tě nemusí na světě svazovat. Vyhrál jsi.

Budu Vás určitě informovat o dalších krocích na své cestě. Možná jsem od života opět dostala naloženo, ale to neznamená že znovu nevstanu. Snad už brzy. Snažte se myslet alespoň trochu pozitivně, jo? Věci jsou náročné, ale věřím že nás čekají i lepší zítřky.

Ne beznaděj, ale ani ne naděje,

Stella