Hudebně nabitý a dlouhý blog o všem možném
Zdravím, zdravím! No, tak tohle bude řádně podivný příspěvek. Po mé minulé negativitě, ale také upřímnosti na blogu (podobné skladbě Strange od Key) jsem zpět a snad i trochu veselejší. Protože jsou rozhodně důvody pro radost a teď je vidím tak nějak lépe. I přes letní tropická vedra.

Cítím se psychicky mnohem lépe, především díky hrstce skvělých lidí.
Řekněme, že se mnohé změnilo. Cítím se psychicky mnohem lépe, především díky hrstce skvělých lidí. Doufám, že jsem pro ně vybrala dostatečně dobré dárky, které je potěší. Nemohla jsem je ale obdarovat všechny, protože někteří mi pomáhají jen tím, že jsou, ale rozhodně jim posílám jen pozitivní myšlenky ať jsou, kde jsou. O některých možná mám ponětí, někteří zmizeli z mého okolí už skoro před rokem (a vždy když si na jednoho z nich vzpomenu, vybaví se mi skladba The Day That I Met You od Matilda Mann). Někteří i dříve. Téměř tři roky (a zde se zase projevuje skladba wherever u r od UMI). Je smutné, že ne všichni zůstanou ve vašem životě navždy, přestože Vám chybí. Já jsem ale rozhodně pyšná na to, že změnili svůj životní směr k lepšímu. Takové chování chce velkou dávku odvahy. A někdy prostě znamená, že se možná už nikdy neuvidíme.

Jen tak sama pro sebe sem přidávám stylizovanou kresbu jednoho z těchto lidí.
Jen tak sama pro sebe sem přidávám stylizovanou kresbu jednoho z těchto lidí. Kdo ví, kdo všechno zavítá na tuto stránku? Možná jednou se poštěstí? Není to nic na čem budu viset jako by to byla otázka života a smrti, ale snad může člověk doufat v kapku šťastné náhody. Teď se cítím tak vděčně že zde možná je naděje (tak jako ve skladbě od ILLIT nesoucí název Lucky Girl Syndrome). Ale klepu na dřevo. Nechci o tuhle šťastnou vlnu přijít, i když i ta pouze vychází z úhlu pohledu. Můžete být nejšťastnější člověk pod sluncem a nevidět to. A také naopak.

Takže…se asi budu vracet zpět…snad brzy. Plně.
Takže…se asi budu vracet zpět…snad brzy. Plně. To znamená s e-shopem, novými položkami skladem a také s nějakými slevami na produkty které budete mít poslední šanci nakoupit. Ano, rozhodla jsem se pro pár změn. Některé produkty setrvají, jiné budou zlevněné a hledat nový šťastný domov. Doufám, že Vás těmito změnami nadchnu a neurazím. Rozhodla jsem se tvořit jen to, co je skutečně promyšlené. Chci, aby mé produkty měly význam, určitou krásu a aby přinášely radost (podobně jako ve skladbě Happy od MARINA). Proto se některé mé projekty stanou novými maskoty. A přestože bude cena u některých vyšší, myslím že sami možná uznáte, že za to stojí. Nebo ne. To už nechám na Vás po spuštění prodeje.

Také chci každému z Vás v tomto blogovém příspěvku poděkovat.
Také chci každému z Vás v tomto blogovém příspěvku poděkovat. To, že se mé zhlédnutí na stránkách totálně nepropadly v prach mě skutečně motivovalo. Cítila jsem, že na tomhle pořád někomu záleží. Velice mi to zvedlo sebevědomí. Měla jsem se svými produkty úplně jiné plány, ale došlo mi že obelhávat sebe i Vás by mi moc dlouho nevydrželo. Věci, do nichž jsem prvně vložila tolik lásky už nebylo možno stejně replikovat, protože se mi toho tolik přihodilo a připadalo mi to vše cizí. Ne jako objetí domova. Takže ty položky, které pořád mají tuto dobrou energii poputují k Vám se slevou, a další už vyráběny nebudou. Jen novinky. Těšte se! Prodávat něco neautentického by bylo neupřímné a nefér vůči Vám, kteří mě drželi nad vodou. Přeju si, abych Vás i uprostřed všeho toho chaosu mohla zasvětit do svých myšlenek, ale byla jsem prostě zaseklá v marnosti. A nechtěla Vás brát s sebou (podobně jako ve skladbě If I Could Ride a Bike od Chevy). Doufám, že je to pochopitelné. Snad.

Nic se nemusí dít, a vám se zdá že končí svět.
Jsou zde ale i takoví, kteří mě chtěli nejspíš vidět padnout na samotné dno. Ale ještě pořád je ve mně dávka slušného vzteku, který mě drží při životě (podobně jako ve skladbě Hit 'Em od MEOVV). Nechci to všechno vzdát jen proto, že se mi nepovedlo s někým budovat vztah na neexistujícím základu. Někdy v životě uvěříte nesprávným lidem. A ano, chtěla jsem to zase všechno vzdát. Úplně vše. Když je Vám nejhůř, vždy přijde ještě horší rána. Ale to vše je zase perspektiva. Nic se nemusí dít, a vám se zdá že končí svět. Tak je asi rozhodnuto. Není třeba brečet nad mlékem, které jsem ani sama nerozlila. Prostě jsem někomu věřila (cítila že by mohl být někým podobným jako ve skladbě Midas od Scott) a nezdařilo se. Někdy představy neznamenají skutečnost.

A vím že je to jednouché mluvit z postu kdy už mám za sebou docela dost vzteku a smutku z toho všeho.
A vím že je to jednouché mluvit z postu kdy už mám za sebou docela dost vzteku a smutku z toho všeho. Tenhle proces je na nic a vím to (a neříkám že se někdy necítím podobně jako ve skladbě Always An Angel od Alexandria). Kdybych Vám mohla říct kolik o něm vím. Snažte se vytrvat i přes turbulentní bouři. Je to děsivé a bolestivé, ale jednou to přejde (v takové chvíli vždy pamatuji na skladbu Human Being od Anna Vaus). A nezáleží na tom, čeho se týká – vždy se snažte najít někoho fajn s kým to probrat. Říkám fajn, protože se vždy najdou lidé, kteří budou z Vašeho zhoršujícího se stavu vinit Vás. Řeknou, že jste k ničemu. Že je privilegium se vůbec cítit zle. Že na to vůbec máte čas. A teď to, co říkám myslím vážně a snažím se nenadávat, takže: Kašlete na ně! Zasloužíte si, aby Vás někdo vyslechl a pomohl Vám a když nikdo není schopen, hanba jim! Snažte se v tomto případě najít si odborníka.

I přesto že chceme vše zvládnout sami, potřeba dobré rozmluvy a pomocné ruky je nezastupitelná. Věřte mi. A to jdou tyhle slova z klávesnice někoho, kdo je tak sociálně úzkostlivý až to bolí.
I když to byste měli udělat tak jako tak. Vím, že je těžké si přiznat, že tuto péči potřebujete. Promluvit si s někým, kdo tomuto rozumí je ale první krok k uzdravení. Nikdy byste na tohle neměli být sami. Psychické zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Starejte se o sebe. Měla jsem štěstí, že jsem to vše přežila, protože mám svou vlastní záchrannou síť. Možná nemám přátele, perfektní rodinu, možná jsem samotář, ale pořád mám ty, kteří mi pomohou, když to potřebuju. Snažte se si vybudovat takové prostředí pro sebe. A pokud to teď není možné, dejte si to jako cíl do budoucna. I přesto že chceme vše zvládnout sami, potřeba dobré rozmluvy a pomocné ruky je nezastupitelná. Věřte mi. A to jdou tyhle slova z klávesnice někoho, kdo je tak sociálně úzkostlivý až to bolí.

Doufám, že mi tahle pauza pomůže na dlouho.
Snad toho postupem času bude tady více. Blog, webová stránka – snad se opět probudí k životu. Dokonce jsem se konečně zase dostala k tvorbě knih – od psaní po ilustrace. Taky s vámi budu sdílet pár věcí o sobě samotné. Snad to bude záživné. Někdy už zkrátka potřebujete pauzu abyste se dali dohromady. Doufám, že mi tahle pauza pomůže na dlouho.
Uvidíme se u dalšího blogu.
Stella Moon